Victoria

Ani nevím, jak dlouho už tu v té uličce dřepím, ale čas teď pro mě nehraje žádnou roli.

Jen ten pouhý pohled na to, co držím v ruce, mě natolik přemáhá, že se mi úsměvem zachvějí rty.

Držím v rukou růžového plastového medvěda s obrovskýma oduševnělýma očima, které se na mě s dětským úžasem upírají. Držet ho v jedné ruce ani pořádně nejde, tak je buclatý a hebký.

A když přejedu konečky pr