Alexander

Při pohledu do zrcadla se neohrabaně potýkám s kravatou a frustruje mě to o to víc, že mi dochází čas. Vím, že mi otec znovu zavolá a bude trvat na tom, abych si s tím dnešním mimořádným večerním zasedáním pospíšil.

Když to konečně zvládnu, nakloním hlavu na stranu a letmo v zrcadle zavadím o Isabellu. Leží schoulená na mé posteli.

Odkdy se vrátila ze sirotčince, nepřestala plakat a cítí