Alexander

Jakmile dojdu k Isabelliným dveřím do ložnice, nemám ani chuť zaklepat, a tak je prostě rozrazím a vejdu dovnitř.

Je na posteli, a když mě uvidí, rozběhne se ke mně a obejme mě. Hádám, že už je na tom mnohem líp, ale to je mi teď úplně u prdele.

„Zlato, jsi zpátky,“ řekne. „Snažila jsem se ti dovolat.“

Její paže mě tak pevně objímají kolem pasu, jako by mezi námi bylo všechno v pořádku,