Alexander

„Wyatte?“ řeknu mu, když přistoupí blíž se samolibým výrazem ve tváři.

Naposledy jsem ho viděl, když se na večírku pokoušel dotýkat Victorie. Nikdy bych nečekal, že to bude on, a teď, když to vím, už to ani nemůžu brát vážně. Při pohledu na něj nevěřícně kroutím hlavou.

„Víš ty co? Já padám. Nemám na tyhle hovadiny čas.“

Přesně tak se otočím, abych odešel z parku, ale zastavím se, když m