Alexander

Srdce se mi zastaví, když rychle položím ruce na boky Victoriiny tváře. Světlo na chodbě mi umožňuje pohlédnout do jejího obličeje.

"Ani zkurvenou náhodou," řeknu jí pevně. "Potřebuju tě a ty to víš."

Hořce se uchechtne. "Ale na jak dlouho? Řekni mi."

Povzdechnu si. "Měla by sis jít lehnout."

"Ne. Potřebuji to vědět. Tobě na tom možná nezáleží, ale mně ano, tak to řekni."

Ať se snažím s