Alexander

Ačkoliv Isabella mé divadlo prokoukla, dál v něm pokračuju a pokrčím rameny. "Jak to myslíš, že nejsi hloupá?"

Frustrovaně ze mě sleze se zabručením a sedne si vedle mě, zatímco si uhladí své dokonale upravené vlasy dozadu.

"Ty mě vážně už nemiluješ."

"To jsem neřekl." Povzdechnu si.

Ušklíbne se. "Nemusel jsi to říkat, protože už to není jako dřív. Vím, že to je kvůli té zasrané děvce!"