Evelyn

Když stojím vedle Noaha, obléká si ve spěchu oblek a přitom se se mnou baví. Není jednoduché předstírat, že je u mě všechno v pořádku, protože mě zná tak dobře, ale prozatím udělám, co bude v mých silách.

„Tak co, nějaké zprávy od Madison?“ zeptám se. „Téměř ses o ní nezmínil.“

Věnuje mi poloviční úsměv, zatahá za kravatu, kterou má zavěšenou kolem krku. „Nevěděl jsem, že by tě to zajímalo