Evelyn

Když vysloví mé příjmení, mé mlčení ji přiměje vyprsknout smíchy, v očích se jí zračí jen čistá zlomyslnost.

Položí si ruku na spodní žebro a řekne: "Co je? Ztratila jsi řeč? No tak. Řekni něco!"

Zavřu oči a zatnu pěsti, ani nevím, co jí na to říct. Na jednu stranu to nemůžu prostě popřít, protože už zná pravdu. Na druhou stranu se k tomu nemůžu jen tak přiznat. Co mám dělat?

Seberu odvahu