Když to Alice uslyšela, necítila se vůbec ponížená.

Z toho, co o Jarvisovi za ty dny zjistila, věděla, že si z ní dělá legraci a záměrně ji škádlí.

To platilo obzvlášť tehdy, když mu na tváři pohrával ten jeho typický úsměv.

Takhle se tvářil pokaždé, když ji provokoval.

Alice předstírala hněv a zamumlala: "Pojďme. Jestli dorazíme pozdě, neuvidíte svou bohyni."

Alice věděla, že se Jarvis v poslední