Harper

Maddox řídil s jednou rukou na volantu a jeho šedá košile byla tak přiléhavá, že nebylo možné přehlédnout jediný sval. Bílé společenské kalhoty jen umocňovaly dojem, že je nenuceně přitažlivý. Vypadal zatraceně dobře a taky to o sobě věděl.

„Víš, teď by byla vhodná chvíle říct mi, kam jedeme, nebo mám dál hádat?“ zeptala jsem se už potřetí. „Řekl jsi mi, ať si vezmu hezké oblečení, ale zdůr