Maddox

Cestou z večeře k Harper domů bylo v autě ticho, až na její tiché broukání do rytmu hudby z rádia. Její hlas byl sotva slyšet, ale k upoutání mé pozornosti to stačilo.

Přistihl jsem se, že ji sleduju víc než tu zatracenou silnici. Způsob, jakým nepřítomně poklepávala prsty o stehno, a ten nepatrný úsměv na rtech se zavřenýma očima. Dostalo mě to.

Poprvé po dlouhé době jsem necítil nutkání s