Grayson

Nebylo ani 9 hodin ráno, když se z koupelny rozlehl zvuk Tiffanyina pláče. Ty zvuky rychle přešly z tichých a jemných v hlasité a zlomené.

Jen jsem stál v ložnici, prázdně zíral před sebe, zatímco jsem si rozepínal košili, naslouchal jsem každému jejímu vzlyku a z nějakého důvodu to se mnou nehnulo tak, jak mělo. Jediné, na co jsem dokázal myslet, bylo, že už nemá na nic nárok.

Věděl jsem,