Harper

Ničím jsem neodpověděla, jen jsem v očekávání pozvedla obočí. Anna to natahovala tak dlouho, až jsem začala ztrácet trpělivost.

„O co jde?“ zeptala se jsem.

Odmítavě se zasmála, přešla k oknu a se založenýma rukama se zahleděla ven.

„Už tolik let se plácám v hovnech. Vím, že posledních pár týdnů bylo díky Maddoxovi a Sebastianovi skvělých, ale pravdou je, že jsem měla pocit, jako by mi něco