Následujícího rána jsem se cítila pod psa. Poté, co jsem se probudila z té absurdní noční můry o Dariusovi, už jsem nedokázala usnout. Byla jsem příliš vyčerpaná na to, abych spala. Psychicky jsem na tom byla bídně. Mé pocity kolísaly mezi nenávistí a touhou zabušit na Dariusovy dveře, abych to s ním skoncovala jednou provždy. Kdybych se s ním možná vyspala, nemusela bych řešit sny o tom, jak s ní