ANGELA

„Cože?“ zamrkala jsem. Na vteřinu jsem si myslela, že si Daria přímo přede mnou jen představuji, ale když nezmizel ani po tom, co jsem zamrkala, došlo mi, že opravdu stojí za mými dveřmi. Bylo pár minut po dvanácté. Nemohla jsem spát, protože jsem byla příliš naštvaná na to, abych na chvíli zavřela oči a nepřemýšlela o možných způsobech, jak Daria nezabít.

Jeden den se tulím v jeho náruči,