Pohled Angely

„Ty!“ vyjekla jsem. Poslední člověk, kterého jsem v ten den čekala v autě, byl Mason. Měl na sobě baseballovou čepici, která mu zakrývala tvář, ale i tak jsem ho poznala jen periferním viděním.

„Co tady děláš?“

„Ahoj, Angelo,“ odpověděl a rozpačitě se usmál. Jeho úsměv mi náhle připomněl Reinu.

Nakonec, byl to přece její strýc. Určitě po něm něco podědila.

„Co tady děláš?“ zopak