Raymond se snažil nepříjemným otázkám vyhnout a tvářil se, jako by byl hluboce dojatý. „Elizo, jsem tak rád, že jsi naživu. Vím, že vůči mně chováš spoustu zášti, ale já tě z toho neviním. Jsem prostě jen šťastný, že ses vrátila.“

Eliza se ušklíbla. „Takže pořád odmítáš přiznat, že nejsi skutečný Raymond?“

„Já jsem Raymond. Můžeš si to ověřit, jak chceš,“ odpověděl Raymond sebejistě a beze strachu