Zeke propaloval Samira pohledem, oči mu žhnuly, ale neřekl ani slovo. Samir k němu otočil hlavu, hlas měl tichý a ledový.

„Zeku, dobře poslouchej,“ řekl.

„Šéf od začátku ví, že nejsi jeho biologický syn. Věděl to ještě předtím, než ses vůbec narodil.

Já jsem jeho skutečný syn. V žilách mi koluje jeho krev.

Tak co? Je to pro tebe dost velký šok?“

Po Samirově tváři se rozlil zlomyslný, vítězoslavný