Kancelář byla v troskách.

Ximena ležela v bezvědomí na pohovce, její světlá halenka byla nasáklá krví z rány na rameni.

Zekovi se při tom pohledu sevřela hruď – zaplavila ho prudká vlna bolesti, která do něj narazila jako rána přímo do srdce.

To slovo, dlouho pohřbené v jeho hrdle, se zachvělo na pokraji vyslovení. Pálily ho oči.

„Mami…“

Byl to zlomený, přiškrcený šepot – takový, který přišel příl