Zeno seděl ve svém pokoji a kolem pasu měl pevně omotaný ručník.

Právě si na rány nanášel masti, když se najednou na jeho dveře ozvalo zaklepání.

Svraštil obočí nad tím nezvyklým rytmem klepání. Byl si jistý, že to není Sebastian, ten neklepal nikdy, a věděl, že Ken by na něj rovnou zavolal zpoza dveří; a nezvučelo to ani jako ten pečlivě promyšlený vzorec klepání komorníka Nicola.

Povzdechl si, d