V Zenově pokoji byla zhasnutá světla a on ležel napříč postelí a zíral do temného stropu.

Byl potichu, ale hlavu měl plnou hlasitých myšlenek.

Změť emocí a myšlenek se společně proháněla v šíleném tanci. Ticho kolem něj ho stahovalo hlouběji a hlouběji do nekonečné propasti destruktivních myšlenek.

Zeno se cítil sám.

Obraz pana Oriona v jeho domě, jak zorganizoval zničení jeho domova, se mu vypáli