Kenji seděl ve svém koženém křesle a hnědýma očima s nečitelnou intenzitou sledoval mladého muže před svým stolem. Uvažoval, kam se poděla všechna ta tetování.

Bylo jasné, že se Ice snaží ze všech sil dělat, že ho nepoznává, ale on to viděl – v ten moment, kdy se tam venku jejich pohledy střetly, spatřil v Iceově tváři okamžité rozpoznání, a to bylo vše, co potřeboval.

Na koutku rtů mu pohrával ne