PRÁSK

Calen se zapotácel dozadu a držel se za tvář tam, kde ho generální ředitel Weiss uhodil. Oči jeho otce plály zuřivostí, když k němu přistoupil, jeho pohyby byly kontrolované, ale přesto naplněné nezaměnitelným hněvem. Calen si byl jistý, že kdyby teď nebyli v nemocnici, otec by ho už dávno srazil pěstí k zemi.

„Na co jsi proboha myslel?“ dožadoval se odpovědi generální ředitel Weiss a zabodl