Calen se s heknutím posadil. Kvůli tupé bolesti ve spáncích se mu zdála hlava těžší než obvykle. Mrkal do měkkého ranního světla pronikajícího skrz závěsy a instinktivně sáhl po sklenici vody na nočním stolku. Prsty se mu v půli pohybu zastavily. Nepamatoval si, že by ji tam dával.

Zamračil se, vzal sklenici a opatrně si srkl. Chladná voda mu zklidnila suché hrdlo, ale uvnitř něj přetrvával zábles