V Izzyině hlavě narůstal podivný tlak, zpočátku tupý, pak těžší, jako hustá mlha zatemňující její smysly.

Frederik mluvil, ale jeho hlas zněl vzdáleně – jako ozvěna odrážející se uvnitř její lebky. Zavrtěla hlavou, snažila se ji vyčistit, ale závrať se jen zhoršila.

Světla na chodbě se rozmazala. Její tělo se mírně a nejistě zakymácelo.

Frederikův výraz se změnil. Jeho úšklebek zmizel. Obočí se mu