Cecil nalila čaj do jemného porcelánového šálku, nad kterým se v měkkém osvětlení obývacího pokoje líně vznášela pára. Naproti ní Pamella držela svůj vlastní šálek s letmým úsměvem, nohy elegantně překřížené a přivřenýma očima naslouchala nekonečnému štěbetání Cecil.

"Neber si to k srdci, drahoušku," právě říkala Cecil, rty stočené do soucitného úsměvu. "Calen byl vždycky trochu pruďas. Muži prost