Místnost pro návštěvy byla strohá a tichá, vyjma občasného šoupavého zvuku kroků strážných venku. Izzy prošla těžkými dveřmi a pevně svírala složku v podpaží. Došla doprostřed místnosti, oči upřené na muže, který už seděl za sklem.

Ian.

Na zápěstích měl pouta, řetězem připevněná ke stolu. Vlasy měl teď kratší. Levé obočí mu protínala čerstvá jizva. Ale ten pohled v jeho očích se nezměnil.

Izzy se