Když s ochrankou za zády vešla do bytu, zvuk Anterova hihňání ji zahřál u srdce. Zvuk Torqova dunivého smíchu jí ale srdce rozbušil natolik, že se jí až tajil dech. Sledovala zvuk té radosti, a jakmile jí ochranka zamávala na rozloučenou a odešla, uvažovala, co tam může být tak k smíchu.

Protože strávila tolik času v Torqově kanceláři, nestihla před koncem pracovní doby dodělat všechno a trvala na