„Lásko,“ zvedl se konečně z postele a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát, „přiznej, že jsi už měla dost pití, a já ti milerád pomůžu nahoru a připravím tě do postele. Zítřek tu bude za pár hodin, a i když vím, že moje matka už mi řekla, že dneska v noci, zatímco já budu pryč a ty to budeš dospávat, na Antera dohlédne, tak ráno tě bude hrozně bolet hlava.“

„Kam jdeš?“ okamžitě se hrabala na nohy