Sledoval, jak jeho otec sestupuje z letadla a hledí na ten nezaměnitelný důkaz vraždy dole pod kovovými schody.

„Co to do prdele je?“ zeptal se Corrado.

„Andreas. To je Andreas,“ odsekl Molinaro a přikázal vojákovi, ať sebere tu hlavu a nacpe ji zpátky do tašky. „Kdes to vzal?“

„Z vašeho domu, pane. Byl jsem požádán, abych to vyzvedl u vás doma. Přivezl jsem vám to rovnou. Nijak jsem s tím nemanip