Alcee seděla vedle Anterovy postele, sledovala ho, jak spí, a přemýšlela, jak dlouho tenhle klid vydrží, nebo jestli se naopak nevrátí k té tiché, zasmušilé, téměř katatonické verzi sebe sama, kterou nenáviděla víc než jeho násilí. Odhrnula mu vlasy z čela a málem se zasmála, když se pod jejím dotekem zašklebil, převalil se na bok a schoulil se k Avalanche. Nikdy psa nechtěla, ale ať se propadne,