Sedím u stolu a přemýšlím o plánech na dnešek. Markus měl na starosti kontaktovat smečku přes mysl a svolat je do smečkového domu. Já jsem měl za úkol rozhodnout, jak budeme chtít Amálii oznámit. „Měl jsem za úkol“, to byla ta klíčová slova. Pokaždé, když jsem se snažil sepsat plán, má mysl začala bloudit zpátky k dnešnímu ránu.

Bohyně, byla tak krásná, když se v našich rukou rozpadala na kousky.