Nemám na tváři ten lehký úsměv svého dvojčete, když zdravíme členy smečky a mísíme se mezi ně. Rysy mé tváře jsou ale jemnější než obvykle, protože myslím na Amu a na to, jak ji už za chvíli představíme jako naši Lunu. Vím, že ji Vickie zrovna připravuje a Ama bude při svém příchodu vypadat naprosto úchvatně. Sam ji doprovodí, protože se bude muset opírat o berle.

Možná jsme to měli odložit na zít