Jakmile vstoupíme do potoka, voda během několika vteřin promáčí naši srst. Je to studené, ale nesmírně osvěžující. Beren probleskne hlavou myšlenka, že by se ve vodě vyválela, aby ji ucítila všude na srsti. Odmítne to z toho důvodu, že nás naši druhové stále propalují pohledem. Chceme si při odchodu zachovat alespoň nějakou důstojnost. S cákáním vody vyráží pomalým klusem.

Voda se nám drží v srsti