Utíkám, před čím, to nevím. Co ale vím, je to, že pokud mě ta věc chytí, je konec. „Beren!“ zakřičím, zatímco dál běžím. Necítím ji ani s ní nemůžu mluvit. Ale musí tam být. Vím, že tam prostě musí být.

Do tváře mě šlehne větev. Cítím to štípnutí od větve a vhání mi to slzy do očí. Odženu slzy mrkáním a běžím dál. Ohlédnu se, abych zjistila, jestli nespatřím, co mě pronásleduje. Nikoho nevidím, al