„Vítej, má drahá,“ pronese žena z mého posledního snu, když se na mě dívá shora. Stojí nad mou postelí.

„Ahoj,“ hlesnu jednoduše. Posadím se na posteli, na které jsem ležela. Rozhlédnu se. Proč jsem ležela? Kde je Cal a Mark? „Omlouvám se, nepamatuji si vaše jméno.“

„To je naprosto v pořádku,“ řekne s úsměvem. V jejím úsměvu je něco, co nedokážu zařadit, ale zmizí to tak rychle, jak se to objevilo