*Podělal jsem to,* povzdechnu si k Zviadovi, když kráčím za naší družkou zpátky domů. Sledujeme, jak Ama frustrovaně dupe nohama. Vím, že je na mě naštvaná, ale zrovna teď je hrozně roztomilá.

*No neasi,* zavrčí na mě Zviad podrážděně zpátky. Štve ho, že jsem naši družku naštval a teď se nedokážu soustředit na nic jiného než na to, jak je roztomilá.

*Nevím, co jsem udělal špatně!* řeknu bezradně.