Mírně na Cala zavrčím, když se přeměním zpátky. Ačkoli si spíš myslím, že to vrčení byl spíš takový ston. Jsem rozbolavělá. Jsem unavená. Jsem vyhladovělá. Natáhnu si oblečení. Lepí se mi na zpocenou kůži, což mě jen víc rozčiluje. Konečně jsem po hrozně dlouhé době oblečená.

Cal na mě povytáhne obočí.

Znovu zavrčím. „Teď tě zrovna nemám moc v lásce,“ zahučím.

„Přiveď ji zítra znovu, ve stejný čas