Probudím se zpátky v tom pokoji, úplně sama. S rostoucí hrůzou se rozhlédnu. Opírám se o stěnu tam, kde bývaly dveře. Pokoj je naprosto prázdný, přesně jak jsem ho tu zanechala.

„Ne! Nemůžeš mě tu držet!“ zaječím, otočím se a praštím rukou do zdi. „Nemáš žádné právo mě tu držet zavřenou, ty mrcho! Slyšíš mě?! Jsi mrcha a já si přeju, abys někde chcípla v příkopu!“

Postavím se a začnu přecházet po