Následujících několik týdnů uteče jako voda a zítra je Čtvrtého července. Byla jsem jako na trní a každou chvíli očekávala útok od Francescy. Ale nic. Nic se neděje. Žádné útoky tuláků. Žádní další členové nemizí. Medailon mi dovoluje klidně spát. Je to zvláštní a zneklidňuje mě to. Stále čekám, že se něco stane.

„Jsi v pořádku, zlatíčko?“ ptá se Michelle odtud, kde zrovna krájí ovoce na zítřek.

„