„No, vzhledem k tomu, co všechno se ti stalo, jsi v naprostém pořádku,“ usměje se otec a ustoupí ode mě. Vezme si od táty tablet a něco do něj naťuká.

Přikývnu a nervózně si pohrávám s lemem nemocniční košile, do které jsem se převlékla. Cítím pohledy, které na mě z různých koutů místnosti ulpívají. Nikdo se nezmínil o mém nenarozeném štěněti, ani nenavrhl, že by ho zkontrolovali.

Už teď jsem jako