„Je dokonalý,“ zašeptá Vickie něžně.

Zamrkám a otevřu oči. Přesunuli nás do ložnice. Moje nejlepší kamarádka sedí v křesle vedle mě. Rozhlédnu se a vidím kolébku a několik dalších křesel. Vickie sedí v jednom z nich a Kira stojí za ní. Skrze žaluzie proniká brzké ranní světlo.

„To je,“ hlesnu, než ze mě vyklouzne zívnutí. Posunu se tak, abych se posadila a opřela se o čelo postele.

„Jak se cítíš?“