Nightův pohled

Zatnul jsem zuby, když mě bolest na pár okamžiků oslepila, ale nepustil jsem ho.

Měl jsem ruce na jeho zádech a svíral ho stejně pevně, jako on svíral mou košili. Ruce se mu třásly, jak ještě víc utahoval svůj křečovitý stisk.

Pak jsem ale ucítil, jak jeho čelist z mého ramene povoluje... pomalu mě pouštěl a jeho sevření mé košile také zesláblo.

Déšť do nás nemilosrdně bubnoval a ch