Zavřela jsem dveře svého apartmá a opřela se o ně, svaly příjemně unavené z tréninku a myšlenky mi pádily o překot po tom krátkém kontaktu s Theem. Prsty mi mravenčily tam, kde se otřely o ty jeho, ale v hrudi jsem cítila teplo, nepříjemný žár, který nebyl tak docela proviněním – spíš očekáváním smíšeným s děsem. Večeře. Dnes večer. Jen my dva. Jen já a lykanský král, který byl, navzdory vší pravd