Stála jsem na chodbě před dveřmi tanečního sálu, ruku zaklesnutou v ohybu Theovy paže, a snažila se rozpomenout, jak se normálně dýchá. Masivní dubové panely se před námi tyčily jako strážci hlídající okamžik, kdy se můj život nenávratně změní. Prsty se mi chvěly na jemné látce Theova rukávu, ale v hrudi jsem cítila teplo, nepříjemný žár, v němž jsem nepoznávala strach, nýbrž osud, který mě konečn