Emma mi v náruči připadala neuvěřitelně lehká, jako by z ní s krví vysáli i její samotnou podstatu. Tiskl jsem si ji k hrudi, prsty jsem se opatrně vyhýbal ráně na jejím krku, zatímco jsem ji nesl do schodů. Vztek, který mě před chvílí poháněl, ustoupil do tichého varu a uvolnil místo něčemu mnohem děsivějšímu – něze, jakou jsem k nikomu před ní nikdy necítil.

Elijah mi pomohl odvázat ji ze židle,