Jídelnou se rozléhaly hlasy a vznášely se v ní vůně, opojná směs parfému, jídla a jemného pižma vlků i lykanů. Kráčela jsem po Theově boku, jeho ruka mi lehce spočívala na kříži – ne majetnicky, ale povzbudivě. Ještě před týdnem se na mě tito lidé dívali s podezřením nebo stěží skrývaným opovržením. Dnes večer, když jejich oči sledovaly naši cestu přes vyleštěnou podlahu, se něco změnilo. Vzduch p