Probudil mě hrom. Ne ten bouřkový, ze kterého drnčí okna a puká obloha, ale pravidelné, neúprosné dunění Theova srdce pod mou tváří. Naráželo mi do bubínků jako vlny tříštící se o skály, každý úder byl tak zřetelný, že jsem téměř cítila měď a sůl jeho krve protlačující se komorami a chlopněmi. Hruď se mu pode mnou zvedala a klesala, proudění vzduchu v jeho plicích mi v uších znělo jako vichřice. N