„Jsi moje družka,“ řekl a ta slova visela v nočním vzduchu mezi námi jako zaklínadlo. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem se pohnout, nezmohla jsem se na nic jiného než zírat do těch šedých očí, které v sobě nějakým způsobem skrývaly jistotu i zranitelnost. Srdce mi bušilo do žeber takovou silou, až jsem si byla jistá, že to musí slyšet. Sierra, má lykanská polovina, se mi v mysli protáhla a zapředl