Seděl jsem s Lolou v knihovně a sledoval, jak odpolední světlo poprašuje kůží vázané svazky zlatavým teplem. Našla první vydání lykanské poezie – sbírky, kterou moje prababička na okrajích okomentovala úhledným písmem – a četla úryvky nahlas tím melodickým hlasem, díky kterému Leon stále spokojeně vrněl. Tato tichá chvilka, ukradená mezi schůzkami a povinnostmi, působila jako malá vzpoura proti ne